V letech 2021 a 2022 hlásil Státní zdravotní ústav každoročně přibližně 300 nových případů žloutenky typu E. V roce 2023 se však počet nakažených více než zdvojnásobil na 684 případů.
Žloutenka typu E byla dříve považována za typickou nemoc v zemích se špatnými hygienickými podmínkami, kde se šířila kontaminovanou vodou nebo nedostatečným mytím rukou. Nicméně v posledních letech se v Evropě počet případů výrazně zvýšil. Hlavním zdrojem nákazy je zde nedostatečně tepelně upravené vepřové maso nebo zvěřina.
Lékařka Soňa Fraňková uvedla, že nákaza může pocházet i z jiných zdrojů, jako jsou krevety, mušle nebo jeleni. Doporučuje důkladně umývat zeleninu, řádně upravovat maso a v zemích s nižším hygienickým standardem pít jen balenou vodu. Nakažení žloutenkou typu E je rizikové především pro pacienty s oslabenou imunitou, jako jsou lidé po transplantaci orgánů nebo ti podstupující chemoterapii. Pro zdravé osoby tato nemoc nepředstavuje vysoké riziko.
Problém však nastává, když žloutenka typu E přejde do chronického stadia, tedy když trvá déle než půl roku a nelze ji překonat vlastní imunitou. 'U těchto pacientů dochází k velmi rychlé progresi jaterní fibrózy, což znamená rychlé vazivovatění jater. Mohou se objevit příznaky jako tekutina v břiše a otoky nohou,' dodala Fraňková.
V Ostravě se zatím šíří epidemie žloutenky A. Vzhledem k její vysoké nakažlivosti je zde téměř každý vystaven riziku nákazy.
Na druhé straně v hematoonkologii platí pravidlo, že u každého pacienta musí být před podáním protinádorové léčby provedeny krevní testy na virové hepatitidy. Včasné odhalení a zahájení léčby je důležité nejen pro žloutenku typu E, ale i pro další typy žloutenek.
V České republice je nejvíce rozšířeným typem žloutenky typ C, který potrápil přibližně půl procenta populace. Alarmující však je, že až 75 % nakažených o své nemoci vůbec neví. V loňském roce bylo potvrzeno 1 300 případů, přičemž většina z nich byla mladých lidí.
Lékaři z institutu uvádějí, že nárůst počtu případů může být způsoben i zvýšeným testováním mezi lidmi léčenými z drogové závislosti. Jan Šperl, lékař, zdůrazňuje záludnost chronické hepatitidy C, která může být po léta bez příznaků. Když se pak objeví problémy, znamená to už pokročilé jaterní onemocnění, které může vyústit až v nutnost transplantace jater.
Nemoc se často přenáší krví, například nitrožilní aplikací drog, nechráněným pohlavním stykem nebo neodborně provedeným amatérským tetováním. V posledních deseti letech však existuje účinná léčba, při které se používají přímo působící antivirotika.
