Vše se odehrává v areálu Ústřední čistírny odpadních vod v pražské Bubenči. „Cílem projektu je zjistit, jak recyklovaná odpadní voda prospívá rostlinám a zda by ji případně bylo možné využít pro závlahu městských parků. Posuzujme přitom nejen ekologické aspekty, ale také ekonomiku vlastní recyklace a případné dopravy vody do místa užití. Tento typ projektů dlouhodobě podporujeme a jsem rád, že mohu touto cestou akademickou sféru, PVS i PVK za spolupráci pochválit,“ uvádí Petr Hlubuček, náměstek primátora hlavního města Prahy.
„Náš tým je opravdu širokospektrální. Tvoří jej kolegové z VŠCHT, ČVUT, PVK jako provozovatel a PVS jako správce vodárenské infrastruktury. V rámci projektu došlo ke skloubení akademického světa s vodohospodářskou praxí. Akademická sféra posouvá technologie a vědomosti dopředu, které PVS a PVK implementují do praxe. Naše spolupráce dlouhodobě funguje skvěle,“ doplňuje Pavel Válek, předseda představenstva PVS, která projekt zaštítila.
Jak byl projekt financován?
Tři čtvrtiny nákladů pokrývají evropské dotace z výzkumného a inovačního programu Evropské unie – Horizon 2020. Zbývající čtvrtinu nákladů spolufinancuje PVS z vlastních zdrojů. V rámci evropských pravidel tak bylo samozřejmě nutné v počátku projektu všechny spolupracující partnery vysoutěžit.
Závlaha městské zeleně
Projekt je součástí širší mezinárodní spolupráce, do které se zapojili také výzkumníci z Itálie, Nizozemska a Ghany. „Cílem české části je demonstrovat bezpečné použití recyklované odpadní vody pro zavlažování městské zeleně. Srovnáváme standardní říční vodu, odtok z Ústřední čistírny odpadních vod v Praze a dále pak odtok, který je upraven UV zářením, a poslední typ odtoku, který je upraven pomocí membránové ultrafiltrace a UV záření,“ vysvětluje profesor Jiří Wanner z VŠCHT Praha, Ústavu technologie vody a prostředí.
V rámci projektu výzkumníci posuzují vliv na běžnou zeleň, která se v městských parcích nejčastěji vyskytuje – trávník, kvetoucí rostliny a okrasné dřeviny.
„Sledovat budeme, zda se na listech nehromadí patogeny či nezvyšuje obsah škodlivých látek v biomase,“ doplňuje profesor Wanner.
Rostliny jsou zasazeny do zavlažovaných boxů, které jsou chráněny před dešťovou vodou. Výzkumníci tak mají přesné informace o tom, kolik recyklované vody rostliny přijaly. „Díky tomu budeme umět spočítat, kolik škodlivých látek ve zbytkové vodě zůstává. Jde například o zbytky léčiv či hormonů, které se běžným čištěním z odpadní vody neodstraní. U jednotlivých boxů budou stanoveny také látkové bilance, aby bylo zřejmé, do jaké míry budou tyto látky obsaženy v půdě a biomase zkoumaných rostlin,“ uvádí profesor Wanner.
Inspirace ze zahraničí
V řadě evropských zemí včetně těch, které netrpí nedostatkem pitné vody, jako je Velká Británie, Nizozemsko a Belgie, se s podobnými projekty již dnes setkáme. „Veřejnost si tam vyžádala zavlažování městských parků recyklovanou vodou, protože považují použití pitné vody za plýtvání. Příkladem může být nová rezidenční londýnská čtvrť Park královny Alžběty,“ připomíná profesor Wanner.
Je využití ekonomické?
Pokud se podíváme na ekonomickou stránku využití recyklovaných vod, zjistíme, že největší část nákladů je spojena s dopravou recyklované vody na místo závlahy. V případě, že je voda využita v blízkosti čistírny odpadních vod, nejsou tedy náklady na dopravu vysoké.
„Proto jsme již v úvodu projektu uvažovali nad využitím recyklované vody v okolí vlastní čistírny. Císařský ostrov leží mezi zahradou Trojského zámku, Botanickou zahradou, Zoo a parkem Stromovka, kde všude se dosud k závlahám využívá pitná voda,“ uvádí profesor Wanner.
