Světová premiéra této skladby, kterou autor věnoval Semjonu Byčkovovi a České filharmonii, se původně měla konat v Rudolfinu letos v únoru, pandemie covidu ovšem její uvedení odsunula až na konec roku.
„Během pandemie v letech 2019–2021, kdy byla většina světa uzavřena a koncerty zrušeny, jsem hodně přemýšlel o pomíjivosti tolika věcí, které si představujeme jako věčné. Orchestr se někdy může zdát jako nejtrvalejší forma představení: každé větší město má orchestr a mistrovská díla, která hrají, se zdají být věčnými pilíři naší kultury. Ale co když tyto orchestry už nikdy nezahrají? Co když se tato velká umělecká díla stanou pouhými ozvěnami, které se postupně vytratí z naší paměti?“
To jsou otázky, která zaměstnávaly Bryce Dessnera během roku, kdy orchestry utichly a kdy hudebníci i publikum zůstali doma.
„Semjon Byčkov žije jen pár minut ode mě na baskickém pobřeží Francie, ale během pandemie jsme se několik měsíců neviděli. Na mnoha dlouhých procházkách krásnými lesy a horami jsem si představoval, jak přemýšlí o velkých skladbách ve svém vlastním rozsáhlém repertoáru a o tom, jak se zvuky lesa a ticha krásného přírodního světa mohou prolínat s jeho vlastními hudebními vzpomínkami,“ vysvětluje Bryce Dessner, který svou skladbu pojmenoval po baskické bohyni lesa Mari.
Cituje v ní několik známých děl, nejslyšitelněji melodie z první věty Dvořákovy Novosvětské symfonie a ze čtvrté věty Mahlerovy Třetí symfonie.
„Ale důvěrně známé tóny znějí vždy lehce odcizeně, protože jsou pořád obklopeny jinými rušivými tóny,“poznamenává kritik Thomas Schacher, který v Neue Zürcher Zeitung recenzoval světovou premiéru, jež se nakonec uskutečnila s Tonhalle Orchester v Curychu v červnu letošního roku.
Začátkem července Semjon Byčkov Mari provedl ještě s orchestrem lipského Gewandhausu a po české premiéře, v únoru 2022, je naplánované i její uvedení v Londýně s BBC Symphony Orchestra.
Pětačtyřicetiletý americký skladatel a kytarista Bryce Dessner se celý život pohybuje napříč hudebními žánry. Se svým dvojčetem Aaronem hraje v rockové kapele The National, působí ve skupině Clogs a zároveň je skladatelem komorní, symfonické a filmové hudby, jenž dostává zakázky od nejvýznamnějších světových souborů a filmových studií. V jeho tvorbě můžeme nalézt inspiraci jazzem, rockem, barokní hudbou a především minimalismem. V roce 2006 založil v Cincinnati festival MusicNOW, který každoročněpředstavuje to nejlepší ze současné hudby. Z jeho tvorby pro film je známý především oscarový snímek u nás uváděný pod názvem Revenant Zmrtvýchvstání (The Revenant) z roku 2015 nebo komorní konverzačnídrama Dva papežové (The Two Popes) z roku 2019.
První setkání České filharmonie s dílem Bryce Dessnera proběhlo letos 4. února, kdy filharmonici pod taktovkou Semjona Byčkova a bez publika v sále provedli jeho Koncert pro dva klavíry a orchestr. Za klavíry seděly sestry Katia a Marielle Labeque, pro něž byl koncert v roce 2017 zkomponován. Živý stream, který odbavilo Studio Rudolfinum za režijního vedení Michaela Bayera, na Facebooku a na YouTubu sledovalo 193 tisíc diváků.
Karen Gomyo vystoupila s Českou filharmonií poprvé loni na začátku října ve Třetím houslovém koncertu Wolfganga Amadea Mozarta. Jednalo se o poslední koncerty, které ještě proběhly s posluchači v sále. Dalších sedm měsíců pak do Dvořákovy síně mohli vstoupit jenom hudebníci.
