Nacisté tehdy zavraždili poslední vězně z takzvaného cikánského rodinného tábora v Osvětimi-Březince. V plynových komorách vyhasl život téměř 4 300 Romů a Sintů ze čtrnácti zemí světa. Mezi zavražděnými vězni byli především starci, nemocní, ženy a děti. U příležitosti památného dne romského holokaustu proto na radnici Prahy 7 vlaje romská vlajka.
Podle nacistické rasové ideologie neměli právo na život Židé, ale také další skupiny osob. Mezi ně patřili především lidé s postižením a Romové a Sintové, kteří se s označením „rasoví cikáni“ a „míšenci“ stali oběťmi systematického pronásledování na základě rasy s cílem genocidy. Nacistické plány na to, co by se s „cikány“ mělo stát, se podobně jako plány týkající se Židů postupem času vyvíjely. „Konečným řešením“ bylo v obou případech masové vyvražďování v plynových komorách nebo otrocká práce v koncentračních táborech, která ve většině případů končila smrtí.
Na území protektorátu Čechy a Morava se uskutečnila genocida Romů a Sintů v prostředí nucené táborové koncentrace v protektorátních cikánských táborech v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. V době jejich existence od léta 1942 do léta 1943 zde bylo uvězněno zhruba 2 700 mužů, žen a dětí, z nichž téměř 540 kvůli katastrofálním životním podmínkám zemřelo. Dalších 4 500 protektorátních „cikánů a cikánských míšenců“ bylo od března 1943 v několika hromadných transportech odvezeno do „cikánského tábora“ ve vyhlazovacím koncentračním táboře Osvětim-Březinka, kde většina z nich zahynula. Tyto oběti patří k více než 5 000 Romů, Sintů a dalších osob označených za „cikány“ z území dnešní České republiky, kteří byli zavražděni v rámci nacistického pronásledování „cikánů“.
Jak uvádí Michal Schuster z Institutu Terezínské iniciativy:
„O definitivní likvidaci ‚cikánského tábora‘ rozhodl vůdce SS H. Himmler v červenci 1944. Počet v táboře vězněných osob mezitím poklesl, protože došlo k přesunu práceschopných jedinců do jiných koncentračních táborů. Dne 15. dubna odjelo 884 mužů a chlapců do Buchenwaldu a 473 žen a dívek do Ravensbrücku, dne 24. května 82 mužů a chlapců do Flossenbürgu a 144 žen a dívek do Ravensbrücku. Poslední transporty z ‚cikánského tábora‘ do Buchenwaldu (918 mužů a chlapců) a Ravensbrücku (490 žen a dívek) odjely 2. srpna 1944. Po jejich odjezdu tam zůstalo asi 4 300 osob, převážně starší a nemocní lidé, sirotci, matky s dětmi a jejich otcové, pokud nechtěli opustit své rodiny. Večer z 2. na 3. srpna všechny vězněné vyvedly jednotky SS z baráků, naložily na nákladní automobily a převezly na dvůr krematoria V. Navzdory jejich zoufalému odporu byli nahnáni do plynových komor a jejich těla následně spálena v příkopech vedle krematoria V, které bylo tehdy již mimo provoz.“
Po osvobození v květnu 1945 se z koncentračních táborů a jiných internačních či pracovních zařízení vrátilo pouze asi 600 mužů, žen a dětí z původní české a moravské populace Romů a Sintů. Jejich původní domovy byly často po odtransportování zničeny, jejich majetek rozkraden či rozprodán ve veřejných dražbách a oni se tak neměli kam vrátit.
Zdroj: www.holocaust.cz
Genocidu Romů za druhé světové války připomene také výstava v Národním památníku na Vítkově. Probíhá od 3. srpna do 15. prosince 2022.
