Návštěvníci tak mohou po 11 letech opět pohlédnout do tváří těchto velikánů, kteří jsou neodmyslitelně spjati s Národním muzeem.
Busty Josefa Schulze a Josefa Hlávky byly společně opět umístěny před vstup do Panteonu, odkud byly odebrány před uzavřením Historické budovy Národního muzea z důvodu rekonstrukce. Nyní díky tomu zůstanou trvale na čestném místě před vstupem do centrálního prostoru Historické budovy, o kterou se oba zasloužili.
Josef Schulz (1840–1917) pocházel z rodiny bohatého pražského obchodníka Jana Schulze. Po dokončení studia na pražské polytechnice a později na Akademii výtvarných umění ve Vídni se v roce 1865 stal asistentem architekta Josefa Zítka na české polytechnice v Praze. Mezi lety 1868 a 1870 absolvoval studijní cestu po Itálii. Po návratu již vlastnil samostatný projektový ateliér v Praze. Mimo to, že byl Schulz profesorem architektury na české technice v Praze, také vyučoval na zlatnické škole, byl členem Spolku architektu a inženýrů, dvorním radou, členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění a členem kuratoria Uměleckoprůmyslového muzea. V roce 1884 se stal vítězem architektonické soutěže na stavbu muzejní budovy, která byla v roce 1891 slavnostně otevřena, ačkoli umělecká výzdoba byla kompletně dokončena až o 10 let později. Busta Josefa Schulze coby hlavního aktéra, který se zasloužil o Historickou budovu, byla vystavena před vstupem do Panteonu. Bustu zhotovil Emanuel Hallmann a byla součástí sbírek Národního technického muzea, které ji Národnímu muzeu dlouhodobě půjčilo. Od konce roku 2021 je tato busta již součástí sbírek Národního muzea a mohla tak být nyní trvale umístěna na své čestné místo.
Josef Hlávka (1831–1908) se narodil v Přešticích. Po gymnáziu v Klatovech a reálce v Praze studoval na pražské technice a poté ve Vídni architekturu na Akademii výtvarných umění. U vídeňského stavitele Fr. Šebka, kde o prázdninách pracoval zprvu jako zedník, později i řídil práci, získal cenné praktické zkušenosti z oblasti stavitelství. V letech 1856–1859 po obdržení stipendia absolvoval tříletou studijní cestu po Evropě. Ve Vídni provedl řadu významných staveb, zejména budovu slavné opery podle projektu svých učitelů Sicarda von Sicardsburga a van der Nülla. Jako architekt, stavební podnikatel a mecenáš české vědy a umění se stal členem poroty architektonické soutěže na stavbu sídelní budovy tehdejšího Musea Království českého (dnes Historická budova Národního muzea). V letech 1891–1907 odkázal Museu Království českého množství sbírkových předmětů, archiválií a knih a formou trvalého odkazu jím založená nadace „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“ přispívá každým rokem Národnímu muzeu na další rozšiřování sbírek. Busta J. Hlávky byla v Historické budově slavnostně odhalena ke stému výročí jeho úmrtí 10. března 2008 ve spolupráci Národního muzea a Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Nyní se i tato bronzová busta, jež je dílem českého sochaře Josefa Mařatky, mohla slavnostně vrátit na své původní místo.
