Věžový vodojem, postavený v letech 1903-1904 pod vedením stavitele Františka Schlaffera, je významným svědectvím o vývoji vodárenství v Praze. Tato impozantní stavba je charakterizována čtyřpodlažní strukturou a výškou 42 metrů. Základnu tvoří osmiboký jehlan, ze kterého vyrůstá kužel nesoucí válcovou báň. Ta má střechu v podobě stanového kupole s vikýři, zakončenou malou věžičkou. Válcová báň je doplněna několika obdélníkovými okny, zatímco historizující fasáda je bohatě zdobena štukovými detaily a řemeslnými prvky.
Ačkoli byla věž odstavena z provozu v 60. letech 20. století a dlouhodobě ponechána bez údržby, získala v roce 1988 nový status, kdy byla převedena na místní správu s plánem na její alternativní využití. Tento plán se však nepodařilo realizovat, což vedlo k postupnému chátrání stavby. V roce 1991 byla prohlášena za kulturní památku, což otevřelo možnost pro její záchranu.
Záchrana této historické stavby přišla z nečekaného místa. Soukromý investor Martin Sluka se rozhodl věž nejen obnovit do původního stavu, ale také ji přestavět na unikátní bydlení. Tento ambiciózní projekt přináší naději na zachování a obnovu významného památkového objektu, který může opět sloužit novému účelu a stát se ozdobou pražského panoramatu.
