Praha se potýká s nárůstem kriminality mezi nezletilými a mladistvými. Loupeže, krádeže i poškození cizích práv se staly smutnou realitou v hlavním městě. Policejní statistiky ke konci července naznačují, že mladší delikventi, tedy ti do 17 let, letos již spáchali více než 140 deliktů. Tento počet výrazně převyšuje statistiky z loňského roku i předcovidového roku 2019.
Policii se podařilo zadržet partu dívek, které v dubnu oloupily žákyni základní školy v šestém obvodu Prahy. „Uchopily ji za vlasy a zvrátily jí hlavu dozadu. Pod pohrůžkou násilí jí odcizily mobilní telefon v hodnotě přibližně třiceti tisíc korun,“ popsala policejní mluvčí Eva Kropáčová jeden z nejvážnějších případů. Do konce července se v oblasti násilné kriminality děti do 17 let podílely na 38 případech, včetně 11 loupeží a šesti úmyslných ublížení na zdraví.
Nejvíce trestných činů, kterých se dopustili mladiství, spadá do kategorie obecné kriminality. Z celkem 145 záznamů jich 113 spadá právě do této kategorie, například 25 případů poškozování cizích práv. V loňském roce bylo do 31. července evidováno 93 deliktů nezletilých, z toho 29 z násilné kriminality.
Ve Vídni děsí nárůst útoků nožem, které si místní mládež pořizuje často za hranicemi v České republice. V rakouské metropoli policie zadržela 280 mladistvých pachatelů pouze za první pololetí tohoto roku. Počet trestných činů mladistvých v celém Rakousku vzrostl z 24 800 v roce 2013 na 34 000 loni.
Podle odborníků na kriminalitu dětí a mládeže je jednou z hlavních příčin růstu kriminality nedostatky v rodinné a školní výchově. Dalšími faktory jsou nedostatečná mravní a citová výchova, neznalost právního vědomí a nízká nabídka volnočasových aktivit. „Agrese může být jedním z mechanismů, jak zvládat náročné situace,“ upozorňují odborníci. Podle psychologa Joži Spurného z Policejní akademie ČR je v mnoha případech za agresí skrytý strach a nejistota.
Ztráta schopnosti smysluplně komunikovat také hraje roli. Neschopnost efektivně jednat se může projevit redukcí a hrubnutím dialogu, což je často viditelné i v celkové atmosféře společnosti. „Mantinely, v nichž se děti pohybují, jsou nezřetelné. Nemají jasno v tom, co je přijatelné chování a co je ‚přes čáru‘. Problémem se stává i chování rodičů vůči škole a pedagogům, kdy odmítají jakékoliv jednání, které považují za diskriminační vůči svým dětem,“ uvádí Joža Spurný.
Efektivní prevenci proti takovým problémům vidí odborníci v kulturní a včasné komunikaci a v zachycení prvních příznaků agresivního jednání. Konzultace s odborníky by měla být nezbytnou součástí prevence jak v rodině, tak ve škole.
